Bold Buddy | Chov amerických buldoků v chovné stanici Bold Buddy

Dlouho jsme si mysleli, že naši bullové potřebují vodu jen na uhašení žízně; kdykoli jsem vytáhla hadici, že bych je jen trošičku ovlažila v nesnesitelném horku, výraz v buldočích očích vypovídal o strachu, panice, nejlépe zalezli někam do koutka a objevili se,až když jsem hadici uklidila. Ani tlapku bych jim nemohla namočit, sotva si nechali utřít mokrou utěrkou hlavu, ale to byl snad vrchol seznmování se s vodou.

A teď nechápu jednu věc: pod vesnicí, kde bydlíme, je rybník, bývalá požární nádrž, jak už to tak na vesnicích bývá. Po vydatných letošních deštích, je plný vody. Rádi k němu chodíme na podvečerní procházky; abych to zkrátila: naše nejstarší fena Grina začala dobrovolně brodit vodu, jednak se jí líbily vlnky, packou si čeřila vodu, no zábava! Naše malá Kett, zvídavé psí děcko, ji začala napodobovat, takže za ní chodila do vody, kazila Grině vlnky a Grina ji po svém odháněla. Takové zkoušení vody trvalo několik dnů. Jednou vody v rybníce přibylo, mnohdy se stalo, že se fenky zabavily s vlnkami tak, že najednou nestačil a zafungoval přirozený plavací pud. Pak jsme Ket házeli klacíky docela daleko od břehu a ona s radostí k nim doplavala a aportek pánečkům přinesla. A to všechno pěkným vydřím stylem. Grina ta je individualista, ta by za klackem nešla, má svůj vlnkový zájem a taky plave jako kůň; to je, že přední tlapy vyhazuje z vody, jako by skákal kůň.

A pan Bullf? Ten je stále opatrný, rekord byl, že si namočil břicho do vody. Otázkou je, zda by jej voda unesla, když je tak mohutný; ale věřím, že i u něj by fungoval přirozený pud. Chuť jít do vody, na tu musí přijít sám.

---